z

z

PŘEDSEDA

ÚŘADU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Mgr. Ing. Josef KRATOCHVÍL

V Praze dne 10.9.2012

zn. sp. SPC/CZ 2002/35 zn. sp.: PV 1996 -730

č. j.: SPC/CZ 2002/35/DD10447/2012/ÚPV

R O Z H O D N U T Í

Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví na návrh odborné komise ve

věci odvolání podaného dne 14.2.2012 navrhovatelem, společností K., proti

výzvě Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30.1.2012 k zaplacení správního

poplatku za podání návrhu na zrušení dodatkového ochranného osvědčení č.

284788/35, zn. sp. SPC/CZ 2002/35 k patentu č. 284788 o názvu „N

Oxykarbonylem substituovaný 5´-deoxy-5-fluorcytidin, způsob jeho výroby a

farmaceutický prostředek s jeho obsahem", jehož majitelem je F., rozhodl

takto:

Podle ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb.,

daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání zamítá a napadené

rozhodnutí se potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í

Dne 8.12.2011 bylo Úřadu doručeno podání navrhovatele, společnosti

K., Slovinsko, označené jako „Opravný prostředek za účelem opravy doby

platnosti dodatkového ochranného osvědčení č. 284788/35". Dne 16.1.2012

byl navrhovatel zprávou Úřadu informován, že ve smyslu příslušných

2

ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích,

který se na danou problematiku vztahuje podle článku 18 Nařízení Evropského

parlamentu a Rady /ES/ č. 469/2009 o dodatkových ochranných osvědčeních

pro léčivé přípravky, je opravným prostředkem proti rozhodnutí Úřadu o

udělení ochranného osvědčení návrh na jeho zrušení, popřípadě omezení.

Dále bylo navrhovateli sděleno, že opravu rozhodnutí je možno provést

nejpozději do jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí ve věci, přičemž

obnova řízení by přicházela v úvahu nejpozději do tří let od nabytí právní moci

o udělení dodatkového ochranného osvědčení. Vzhledem k tomu bylo

navrhovateli sděleno, že jeho podání je nutno pojmout jako návrh na zrušení či

omezení rozhodnutí o udělení dodatkového ochranného osvědčení a to včetně

zpoplatnění žádosti ve smyslu položky 129 Sazebníku správních poplatků,

který je přílohou zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů. V závěru zprávy byla uvedena informace, že po

zaplacení příslušných poplatků bude předmětný návrh zaslán majiteli

napadeného dodatkového ochranného osvědčení k vyjádření.

Dne 17.1.2012 byla navrhovateli v souladu s ustanovením § 5 odst. 2

zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,

zaslána výzva k zaplacení správního poplatku za požadovaný úkon dle

položky 129 písm. b) Sazebníku správních poplatků, který tvoří přílohu

zákona č. 634/2004 Sb., a to ve výši 2000,- Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení

této výzvy. Dne 17.1.2012 byla navrhovateli v souladu s ustanovením § 63

odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. rovněž zaslána výzva ke složení kauce ve výši

2 500,- Kč, která se v plné výši vrací, je-li podání návrhu na zrušení

oprávněné. Úřad navrhovatele zároveň upozornil, že nebude-li správní

poplatek uhrazen v uvedené lhůtě, navrhovatelem požadovaný úkon nebude

proveden, a poučil jej o možnosti odvolání i o skutečnosti, že odvolání nemá

odkladný účinek. V obou uvedených výzvách byla uvedena sice správná

identifikace a adresa patentového zástupce, avšak chybná identifikace

navrhovatele, což bylo napraveno ve výzvách, které byly navrhovateli zaslány

dne 30.1.2012, přičemž proti poprvé zaslaným výzvám navrhovatel zaslal dne

24.1.2012 rovněž odvolání.

3

Dne 15.2.2012 obdržel Úřad částku ve výši 2000,- Kč a stejného dne

byla na účet Úřadu poukázána částka ve výši 2 500 Kč (kauce).

Proti výzvě k zaplacení správního poplatku i kauce podal navrhovatel

v zákonem stanovené lhůtě odvolání, v jehož odůvodnění odkazoval na své

podání doručené Úřadu dne 24.1.2012. V tomto podání byl zejména vyjádřen

nesouhlas navrhovatele s klasifikací jeho podání Úřadem a dále se

navrhovatel odvolával proti výzvě k zaplacení správního poplatku za návrh na

zrušení či omezení napadeného dodatkového ochranného osvědčení i proti

výzvě k zaplacení kauce. Navrhovatel má za to, že jeho podání ze dne

8.12.2011 není návrhem na zrušení napadeného dodatkového ochranného

osvědčení, a proto na něj nemůže dopadat položka 129 písm. b) Sazebníku

správních poplatků, přílohy zákona č. 634/2004 Sb. a ani ustanovení § 63

odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. Dále navrhovatel uvedl, že Úřad jako

veřejnoprávní instituce, je vázán obecnou právní zásadou, že může činit

pouze to, co mu ukládá zákon, a proto může vyžadovat placení poplatků,

případně kauce, jen v případech, ve kterých to zákon výslovně předpokládá,

což podle jeho názoru v tomto případě není.

Navrhovatel se domnívá, že obě výzvy trpí i dalšími čistě formálními

vadami, pakliže je jako poplatník označena jiná společnost než navrhovatel.

V závěru vyjádřil pochybnost nad postupem Úřadu, jestliže má být podání

navrhovatele zasláno majiteli dodatkového ochranného osvědčení k vyjádření.

Dne 20.8.2012 bylo Úřadu doručeno podání navrhovatele, ve kterém

uvedl, že na základě svých argumentů a důkazů, které předložil ve svém

původním podání, nadále trvá na opravě doby platnosti dodatkového

ochranného osvědčení č. 284788/35.

Rozhodnutí o odvolání se opírá o následující důvody.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních

poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplat

ky vyměřuje, vybírá a vymáhá

správní úřad příslušný k provedení úkonu, nestanoví-li sazebník jinak. Podle

položky 129 písm. b) Sazebníku správních poplatků je přijetí návrhu na

4

zrušení dodatkového ochranného osvědčení zpoplatněno poplatkem ve výši

2000 Kč.

Podle ustanovení § 5 odst. 2 citovaného zákona poplatky stanovené

v Sazebníku pevnou částkou jsou splatné buď při přijetí podání, nebo později,

vždy však před provedením úkonu, a to podle jeho vymezení v jednotlivých

položkách sazebníku, nestanoví-li sazebník jinak. Nezaplatí-li poplatník

poplatek v této lhůtě, vyzve ho správní úřad, aby tak učinil ve lhůtě do 15 dnů

ode dne, který následuje po doručení výzvy k zaplacení poplatku, která je

rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní. Ve

výzvě k zaplacení poplatku správní úřad zároveň upozorní poplatníka na

důsledky nezaplacení poplatku. Proti výzvě k zaplacení poplatku lze podat

odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne, který následuje po jejím doručení.

Podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a

zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, za úkony spojené

s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky. Při zahájení

řízení podle § 23, 35f, 35o a § 68 odst. 1 a 2 je navrhovatel povinen složit

kauci na náklady řízení, která bude navrhovateli vrácena, jestliže se v průběhu

řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl oprávněný. Kauce činí 2 500

Kč.

Podle ustanovení § 114 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,

odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu

požadovaném v odvolání. Odvolací orgán však není návrhy odvolatele vázán,

a to ani v případě, že v odvolání neuplatněné skutečnosti ovlivní rozhodnutí v

neprospěch odvolatele.

K důvodům uvedeným navrhovatelem v odvolání proti výzvě k zaplacení

správního poplatku, resp. kauce, uvedl odvolací orgán následující. Z obsahu

spisu vyplývá, že dne 17.1.2012 byla navrhovateli, resp. jeho patentovému

zástupci, zaslána výzva Úřadu k zaplacení správního poplatku ve výši 2000 Kč

za přijetí návrhu na zrušení dodatkového ochranného osvědčení č. 284788/35

a ve stejný den i výzva k zaplacení kauce ve výši 2500 Kč. Na obou

uvedených výzvách byla sice uvedena správná identifikace a adresa

patentového zástupce navrhovatele, ovšem namísto navrhovatele byl na obou

5

výzvách uveden majitel napadeného dodatkového ochranného osvědčení.

Dne 30.1.2012 byla navrhovateli znovu zaslána výzva k zaplacení správního

poplatku ve výši 2000 Kč za přijetí výše uvedeného návrhu a rovněž výzva

k zaplacení kauce ve výši 2500 Kč se správně uvedeným poplatníkem. Výzva

k zaplacení správní poplatku ze dne 30.1.2012 obsahovala mj. následující

identifikační údaje:

- jméno a příjmení zástupce navrhovatele a jeho adresu,

- správnou identifikaci navrhovatele, tj. poplatníka,

- značku spisu, ke kterému se návrh vztahuje,

- správné číslo jednací návrhu na zrušení/omezení dodatkového

ochranného osvědčení (SPC/CZ2002/35/ÚPV).

Výzva k zaplacení kauce obsahovala tytéž identifikační údaje.

Z uvedených údajů je patrné, že předmětné výzvy ze dne 30.1.2012

obsahují všechny náležitosti rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 102 odst. 1

zákona č. 280/2009 Sb. Z těchto údajů rovněž vyplývá, jakého spisu, resp.

jakého konkrétního dodatkového ochranného osvědčení, se tato výzva týká.

Mimo to je zřejmé, že ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 634/2004

Sb. je poplatníkem fyzická nebo právnická osoba, která podala žádost nebo

jiný návrh k provedení úkonu správního úřadu, nebo osoba, v jejímž zájmu

nebo věci by měl být úkon proveden. Ze znění prezidiální plné moci uložené u

Úřadu pod č. 9593 vyplývá, že Ing. P. J. zastupuje i pro účely podání návrhu

na zrušení či omezení dodatkového ochranného osvědčení navrhovatele.

V daném případě je tedy zjevně poplatníkem navrhovatel, neboť je osobou,

v jejímž zájmu byl zástupcem podán návrh na zrušení či omezení

předmětného ochranného dokumentu. S ohledem na uvedené proto musel

odvolací orgán konstatovat, že obě výzvy ze dne 30.1.2012 nebyly

bezpředmětné či neoprávněné.

K názoru navrhovatele, že Úřad může jako veřejnoprávní instituce konat

pouze to, co mu ukládá zákon, tj. že může požadovat poplatky jen

v případech, u nichž to zákon výslovně předpokládá, odvolací orgán

konstatuje následující. Některé úkony, jež jsou v kompetenci Úřadu, jsou

spojeny se zaplacením správního poplatku v určité výši (viz Sazebník

6

správních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 634/2004 Sb.). Konkrétně

správní poplatek spojený s přijetím návrhu na zrušení dodatkového

ochranného osvědčení je stanoven v položce 129 písm. b) Sazebníku ve výši

2000 Kč, přičemž podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. za

úkony spojené s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky.

Při zahájení řízení podle ustanovení § 23, 35f, 35o (dotčený případ) a § 68

odst. 1 a 2 je navrhovatel povinen složit kauci na náklady řízení, která bude

navrhovateli vrácena, jestliže se v průběhu řízení prokáže, že návrh na

zahájení řízení byl oprávněný. Kauce činí 2 500 Kč. Z uvedeného důvodu

nelze přisvědčit názoru navrhovatele, aby Úřad vzal své výzvy zpět a

pokračoval v řízení o jeho podání v tom smyslu, že se jedná o „opravný

prostředek" a nikoli o návrh na zrušení/omezení dodatkového ochranného

osvědčení a žádal rovněž o vrácení poplatku.

K definici použité navrhovatelem ve věci charakteru jeho podání pak

odvolací orgán uvádí, že navrhovatel byl informován, že opravným

prostředkem proti rozhodnutí Úřadu o udělení dodatkového ochranného

osvědčení je ve smyslu zákona č. 527/1990 Sb., který se na danou

problematiku vztahuje, podle článku 18 Nařízení Evropského parlamentu a

Rady (ES) č. 469/2009, resp. podle článku 17 Nařízení Evropského

parlamentu a Rady (ES) č. 1610/1996, návrh na jeho zrušení, popřípadě

omezení. Z uvedeného důvodu je tedy s podáním navrhovatele nutno nakládat

jako s návrhem na zrušení/změnu rozhodnutí o udělení dodatkového

ochranného osvědčení, a to včetně zpoplatnění žádosti ve smyslu položky 129

Sazebníku správních poplatků, a proto právní zásada, podle níž správní orgán

uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k němuž mu byla zákonem

nebo na základě zákona svěřena a v rozsahu v jakém mu byla svěřena,

nebyla porušena. Proto důvod proč by podání navrhovatele, kvalifikované jako

návrh na zrušení/omezení předmětného dodatkového ochranného osvědčení

nemělo být zasláno majiteli napadeného ochranného dokumentu, jak

navrhovatel zmiňuje v odvolání ze dne 14.2.2012, není relevantní.

Odvolací orgán závěrem pro úplnost uvedl, že původní výzvy Úřadu ze

dne 17.1.2012, které obsahovaly nesprávně uvedeného poplatníka, byly ve

smyslu ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. nahrazeny výzvami

ze dne 30.1.2012, proti nimž podal navrhovatel zde posuzované odvolání.

7

Vzhledem k této skutečnosti považuje odvolací orgán odvolání podané dne

24.1.2012 směřující proti původním výzvám ze dne 17.1.2012 v daných

souvislostech již za nerelevantní.

Odvolací orgán považoval za nutné zdůraznit, že veškeré zde uváděné

skutečnosti týkající se složení kauce jsou zmiňovány nad rámec odůvodnění

rozhodnutí, neboť složení kauce ve smyslu ustanovení § 63 odst. 2 zákona č.

527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších

předpisů, není správním poplatkem ve smyslu zákona č. 634/2004 Sb., a tudíž

proti výzvě k jejímu složení nelze podat odvolání, což koresponduje

s poučením, kterému se navrhovateli dostalo ve výzvě ke složení kauce ze

dne 30.1.2012.

Odvolací orgán na základě výše uvedených skutečností shledal, že

orgán prvého stupně řízení postupoval v souladu s platnými právními předpisy,

a proto nemohlo být požadavku navrhovatele na vrácení správního poplatku a

kauce v daném případě vyhověno. Odvolací orgán proto neshledal důvod pro

zrušení nebo změnu napadených rozhodnutí, resp. výzev ze dne 30.1.2012, a

o podaném odvolání rozhodl tak, jak je vpředu uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze ve smyslu ustanovení § 116 odst. 4

zákona č. 280/2009 Sb. dále odvolat.

Mgr. Ing. Josef Kratochvíl